ANO 2011 (celým názvem Akce nespokojených občanů 2011) je české politické hnutí, které začalo jako podnikatelský projekt jednoho miliardáře a postupně se proměnilo ve vzorový příklad oligarchického populismu ve střední Evropě. Založené miliardářem a bývalým premiérem Andrej Babišem, hnutí se proslavilo sloganem řídit stát jako firmu, což v praxi znamenalo řídit stát jako firmu s kreativním účetnictvím, loajálními kývači a rozpočtem na PR jak z reklamy na zubní pastu.

Původ a účel

ANO vzniklo v roce 2011 údajně jako reakce na korupci v politice. Ironií osudu se do jeho čela postavil muž, který čelil několika vyšetřováním kvůli dotačním podvodům, střetu zájmů a podivnému vztahu k odposlouchávání novinářů. Hlavní tahák hnutí spočíval v tom, že „není jako tradiční politici“ – a tento slib splnili tím, že opustili všechny tradiční ideály a nahradili je vágními slogany, emocionální manipulací a focením v reflexní vestě.

Styl vedení

Babiš, často přezdívaný „český Berlusconi bez charismatu“, vede ANO stylem korporátního diktátora. Členové hnutí, kteří si dovolí nesouhlasit, záhadně mizí – jako ve filmu o mafii, jen s méně housličkami a více PowerPointem. Loajalita je nadřazena kompetenci a zpochybňování vůdce je vítáno asi tak jako daňová kontrola v Agrofertu.

Vládní politika

Politika ANO je směsicí technokratického pózování a populistické improvizace. Reformy školství spočívaly hlavně ve výměně ministrů každého půl roku. Zdravotnictví se „zlepšovalo“ pravidelně – většinou před volbami – a často se skloňovalo slovo „digitalizace“. Rozpočtová politika hnutí spočívala ve vysokých výdajích a obviňování Bruselu, když to přestalo dávat smysl.

Babišova slavná strategie digitalizace se dala shrnout jako: „Uděláme hezký web a budeme doufat, že si nikdo nevšimne, že za tím nic nefunguje.“ Jejich klimatická politika by se dala popsat takto: „Životní prostředí je důležité, pokud zrovna nebrání stavbě dálnic, dotacím pro zemědělství nebo přeznačování dieselu.“

Komunikace a propaganda

Hnutí ANO je mistrovská ukázka politického marketingu. Kombinací bulváru, Facebooku a placených influencerů se podařilo vytvořit obraz Babiše jako skromného obyčejného člověka a zároveň vizionářského vůdce – jako Steve Jobs, kdyby prodával polévky a hnojivo. Důchodci dostávali osobní dopisy, mladí voliči zas cílené reklamy s ministry, kteří tancují na TikToku se slogany jako „Nejsme politici, jsme ANO.“

Kritika

Hnutí je často kritizováno za rozklad demokratických institucí, koncentraci vlastnictví médií (díky Babišovu převzetí skupiny Mafra) a oslabování nezávislosti úřadů. Kritici tvrdí, že hlavní ideologie ANO je: „Věřte nám – jsme bohatí.“

Za Babišova premiérování se hranice mezi státem a podnikem natolik rozmazala, že EU musela připomenout, že „vlastnit stát“ není uznávaný model řízení v rámci evropského práva.

Dědictví

Zatímco příznivci ANO vidí hnutí jako stabilizační sílu v rozbouřené politice, kritici ho považují za Trojského koně pro soukromé zájmy maskované jako zájem lidu. Ať už bude ANO vnímáno jako krátká epizoda, nebo jako začátek cynické éry, jedno je jisté – změnilo českou politiku. Především tím, že snížilo laťku.